Poslal: Max
« kdy: Září 21, 2022, 06:59:42 dopoledne »Určitě bych svého nemocného psího kamaráda neopustil a usnadnil mu poslední chvíle.
Zábavné fórum pro všechny pohodičkové lidičky
Poslal: Dan
« kdy: Červenec 06, 2022, 07:10:28 dopoledne »Tak to by asi udělal každý, kdo má svého psa rád.
Poslal: Matyáš
« kdy: Červen 17, 2022, 07:04:10 dopoledne »Rozloučení se psím přítelem je vždycky těžké. Taky bych udělal cokoliv, aby měl poslední chvíle života krásné.
Poslal: Katrin
« kdy: Duben 07, 2019, 09:04:14 dopoledne »Krásný příběh. Víš co i kdyby ten nádor operovat šel, nemělo to smysl. Znám hodně příběhů starších psů, které operovat nechali, ale život jim tím prodloužili jen o pár měsíců. Myslím, že ten pes byl rád, že byl ušetřen dalšího trápení. To rozloučení je vždycky horší pro člověka, který musel za svého psa rozhodnout ....
Poslal: Ann
« kdy: Duben 07, 2019, 08:05:33 dopoledne »Ano, já určitě. Celé je to krásně napsáno a dojemné. Takový odchod ze světa by si zasloužil každý pes. Bohužel to často bývá zcela naopak, když je pes starý, za svoji celoživotní lásku se dočká toho, že ho uvážou někde v lese, nebo vyhodí z jedoucího auta.... 
Poslal: ambito
« kdy: Duben 07, 2019, 07:19:19 dopoledne »N cizím webu jsem přečetl a volně přeložil z polštiny.
Cituji:
Včera můj 14-ti letý, milovaný pes skonal na mých rukách. Pomohl jsem mu proto, že poslední dobou velmi trpěl. Žral ho nádor, který se nedal operovat. Nechtěl jsem mu prodlužovat jeho trápení.
Ráno dostal misku vanilkové zmrzliny, později čokoládu, balení párků a kus paštiky. Všechno měl zakázané a přitom to bylo tak dobré.
Odpoledne jsem s nim šel na zahradu házet jeho oblíbený míček, i když už neměl síly za ním běhat, aspoň vrtěl ocasem z radostí.
K večeru jsem se psem jel k veterináři a po celou dobu jsem se k němu tulil a chlácholil, aby necítil, že jsem smutný.
Odešel tak, jak žil, mávajíc ocasem z lásky.
Cituji:
Včera můj 14-ti letý, milovaný pes skonal na mých rukách. Pomohl jsem mu proto, že poslední dobou velmi trpěl. Žral ho nádor, který se nedal operovat. Nechtěl jsem mu prodlužovat jeho trápení.
Ráno dostal misku vanilkové zmrzliny, později čokoládu, balení párků a kus paštiky. Všechno měl zakázané a přitom to bylo tak dobré.
Odpoledne jsem s nim šel na zahradu házet jeho oblíbený míček, i když už neměl síly za ním běhat, aspoň vrtěl ocasem z radostí.
K večeru jsem se psem jel k veterináři a po celou dobu jsem se k němu tulil a chlácholil, aby necítil, že jsem smutný.
Odešel tak, jak žil, mávajíc ocasem z lásky.